MUSÍME JÍT HLOUBĚJI, MNOHEM HLOUBĚJI…

Nedávno jsem si vybavila svou vlastní, více než 2 roky starou zkušenost (a něco mi říká, že to byl jen slabý odvar toho, co se chystá teď). Je to jako dneska, když si vzpomenu na Vrchlabí (Martin Jotov si mě prý pamatuje se zápisníčkem v 1. řadě 🙂) –  do firmy byli pozvaní koučové neziskové organizace Porozumění mysli (dnes většinou koučové, kteří pracují pro Coaching Prosperity). 

Pamatuju, že jsem si přivezla zápisník a tužku a bylo mi divné, proč ji mám schovat. Dnes už vím, že to podstatné není o informacích, počítá se něco úplně jiného – co si sami prožijeme, co si uvědomíme, co nám dojde, co nás napadne. A to se nestane, když hlava chytá cizí myšlenky a ruka nestíhá zapisovat. Tehdy jsem se však uraženě nafoukla a odhodila zápisník pod židli :-).

To, že jsem si nezapisovala, mi však přineslo tak neskutečná uvědomění, která jsem uviděla a už nikdy nemůžu nevidět. Díky své ochotě uvidět něco zcela nového jsem dostala šanci vystřelit na pomyslné životní spirále neskutečně vysoko…

Sama jsem si zažila 5 zvláštních nevysvětlitelných situací, jak se dvěma kolegyněmi v práci, tak i v rámci své vlastní mysli, kdy mi došlo, že jí nemůžu zbaštit všechno. Vnímám změnu ve vztahu k ostatním lidem, v osobním životě, v pracovním prostředí, ve svém byznyse pro ženy, ve vztahu k sobě samé. Je to neuvěřitelné a skoro se to ani nedá vyprávět.

Musíme jít hlouběji, mnohem hlouběji, přepnout na jinou frekvenci přijímání, protože pak se začne projevovat synchronicita, kterou jsem i já zažila právě ve Vrchlabí – bylo to tak silné. Díky mému sdílení nastal řetězec zvláštních událostí, který se dotkl konkrétních lidí a přišli mi říci, co jim díky mým sdílení došlo.

• Jedna kolegyně se mi přišla omluvit, jen tak, za to, co si o mně myslela, a najednou mě vidí jinak. 
• Druhá, že si něco uvědomila a omluvila se mi za něco, čeho jsem si ani nevšimla, že se stalo. Díky tomu jsem se jí svěřila s něčím pro mě velmi osobním a bolestivým a cítila jsem to spojení a pochopení.
• Dále si moje mysl sama vyzkoušela, že něco viděla úplně jasně a z jiného úhlu to viděla úplně jasně, jen překvapivě úplně jinak.
• Stalo se mi, že jsem měla velký problém a po 15 minutovém cvičení už to problém nebyl. Najednou pro mě přestal existovat (už navždy).
• Všimla jsem si, že to, co já vnímám jako potíž, jiní vidí jako příležitost…

A přesně v tu chvíli jsem připustila, že otevřít se a chtít vidět něco nového, bude pro mě jedině výhra.

Ve Vrchlabí to nebylo naposledy, co jsem měla tuto zkušenost. Ještě několikrát jsme na firemním setkání měli lidi z Coaching Prosperity v týmech i jako jednotlivci, ale to už bylo v době, kdy jsem byla “políbená”. Bylo zvláštní si všímat a pozorovat, jak se mi od té doby kolegové mění před očima. Všichni jsme si najednou blíž a i když někdy máme jiný názor, dokážeme tomu druhému porozumět, jsme plní života a máme mnohem lepší nápady. 

Je úplně jedno, jestli je člověk pracovník, vedoucí, manažer, ředitel nebo vlastník, tam uvnitř jsme všichni stejní, tam uvnitř máme stejný jazyk a nemusíme hledat správná slova, abychom s druhým mohli mluvit. Každý z nás jsme důležitým článkem celého řetězce a když se dotkneme místa klidu v nás, zjistíme, že jediným chybějícím článkem bylo celou dobu porozumění – sobě a ostatním.

Když si uvědomím, co všechno se může stát už za tak krátkou dobu, a dívám se na nový program FLOW Leadership, naprosto se pod něj podepisuju.

To, co se často snažíme vymyslet s velkým úsilím, se nakonec stane nevysvětlitelně samo. Jestli se má něco šířit ve firmách, tak ať je to právě tohle!