SKRYTÉ PŘÍČINY PŘETÍŽENÍ – A CO S TÍM?

Robert Rott20.3. 20250133x

Asi to znáte taky – pocit, že toho je moc. Nestíháte, jste unavení, valí se na vás úkoly a povinnosti. Ať děláte, co děláte, stále to není dost.

Na první pohled se nabízejí dvě řešení:

zrychlit a zkusit toho zvládnout víc,
zvolnit a vzdát se ambicí.

Většina ambiciózních lidí volí raději první řešení, dokud se necítí tak vyčerpaně, že už dál zrychlovat nejde. Jakmile se ale vzpamatují, často do toho spadnou znovu.

Je potřeba platit za úspěch podle starého hesla „no pain, no gain“? Souvisí skutečně přetížení s množstvím práce? Co nás nutí běžet čím dál tím rychleji?

Bylo by naivní si myslet, že jeden článek vyřeší všechny vaše potíže, ale pokusíme se zpochybnit některé předpoklady a osvětlit nedorozumění a skryté příčiny přetížení, díky kterým se vám mohou otevřít nové možnosti řešení.

Co je přetížení? A je to opravdu o množství práce?

Když se řekne přetížení, většině z nás se vybaví příliš mnoho práce – nekonečný seznam úkolů, narvaný kalendář a pocit, že pořád něco hoří. Jenže opravdu je to jen o množství?

Zkuste si představit jinou situaci – co kdybyste měli před sebou hromadu práce, ale takové, která vás baví, kterou děláte rádi, která vás nabíjí? Mluvili byste v tu chvíli o přetížení?

Přetížení totiž není jen o objemu úkolů, ale o tom, jak je vnímáme. Zatímco někdy nás i drobnosti zavalí, jindy zvládneme obrovské množství práce bez pocitu tlaku – například když víme, proč to děláme a věříme, že nás to posouvá.

Často se přetížení definuje jako nesoulad mezi vnímanými nároky a našimi zdroji – tedy mezi tím, co si myslíme, že se po nás chce, a tím, co si myslíme, že zvládneme. Klíčové je slovo „vnímanými“, protože většina těchto nároků není objektivně daná. Jsou to představy v naší hlavě, často nevědomě převzaté od šéfa, kolegů, společnosti nebo rodičů.

Hlavní příčiny přetížení

1. Nejasnost, co vlastně chceme

Snaha dosáhnout skvělých výsledků nás žene do tempa, které nás vyčerpává víc než naplňuje. Tlačí nás strach, že když zpomalíme, uteče nám něco důležitého nebo si neužijeme život naplno.

Často máme představu, že pokud nesplníme to, co jsme si sami zadali, přijde postih nebo selhání. Pokračujeme v cílech a úkolech jen proto, že jsme si je někdy stanovili, aniž bychom se zastavili a přehodnotili, jestli to pořád dává smysl.

A co vlastně hledáme? Není to pocit klidu a svobody? Zvláštní představa, že klid a volnost získáme tlakem a povinnostmi.

2. Přebírání cizích představ a strach z nevyhovění

Jak často děláme věci proto, že „by se měly“, i když bychom je radši udělali jinak? Kde se vzala ta představa, co je správné a co ne?

Máme utkvělou představu, že pokud nevyhovíme nebo se něco nepovede podle představ, je to naše selhání a přinese to negativní důsledky. Ve skutečnosti nás ale víc drtí strach, než to, co by se opravdu stalo.

3. Iluze kontroly a strach z chyby

Věříme, že pokud se věci nepovedou podle představ, je to špatně. Kolikrát se vám ale stalo, že neúspěch přinesl něco cenného?

Snadno propadneme víře, že všechno závisí na nás a jakmile něco pustíme z rukou, všechno se zhroutí. Přitom zkušenost ukazuje, že když lidem svěříme víc odpovědnosti, výsledek bývá stejný nebo lepší.

Máme zažité, že chyba = selhání a že jsme měli vědět dopředu, jak to dopadne. Ale zpětně je každý generál – v dané chvíli děláme to nejlepší, co umíme.

4. Nedorozumění o produktivitě

Neustálé přepínání mezi úkoly, maily a schůzkami, spolu s přesvědčením, že musíme být pořád dostupní, ničí naši produktivitu.

Bereme pauzu jako ztrátu času, ale nedostatek odpočinku nás brzdí. Mozek potřebuje restart – stejně jako přetížený počítač.

5. Nedorozumění o nepříjemném pocitu

Jakmile cítíme, že se vše hroutí, mozek přepíná do režimu přežití – ztrácíme nadhled, kreativitu i schopnost soustředění.

Problém je, že jsme se naučili věřit, že nepříjemný pocit znamená nebezpečí. Přitom většinou o nic nejde – jen naše hlava nás klame.

6. Neproduktivní přístup k plánování a organizaci práce

Podceňujeme časovou náročnost úkolů, nepracujeme s předstihem a pořád hasíme nepodstatné věci místo těch důležitých.

Co s tím? Zkuste malý experiment

Většina zmíněných příčin je spíš k hlubšímu zamyšlení než k vyřešení pomocí jednoduchých tipů a triků. Přesto nabízíme několik nápadů, které by vám mohly pomoci začít:

Když je přetížení hlavně ve vaší hlavě:

Přestaňte se obviňovat, že vám něco trvalo déle, než jste si naplánovali. Místo neustálého vyčítání zkuste brát průtahy jako zpětnou vazbu pro příště – ne jako důkaz selhání.
Zkuste si někdy odevzdat úkol dřív, než si myslíte, že je stoprocentně hotový. Sledujte, co se stane – často zjistíte, že nikdo nečekal dokonalost a že jste odvedli víc než dost.
Zastavte se a zeptejte se sami sebe: „Opravdu se v minulosti všechno dělo přesně tak, jak jsem si představoval?“Pokud ne, proč bych teď měl věřit svým katastrofickým scénářům?
Vraťte se do přítomného okamžiku. Zeptejte se: „Dojdou mi dneska peníze? Vyhodí mě zítra z práce?“ Pokud ne, přestaňte se utápět v představách a reagujte na to, co se děje teď. Většinou se zatím nic neděje – a když dojdeme do obávané budoucnosti, bude se tam dít zase něco jiného, než si teď myslíme.
Přestaňte přemýšlet o výsledku a soustřeďte se na samotnou činnost. Vědomě se zkuste vracet ke konkrétní činnosti, která vás vede dál, bez hodnocení a bez neustálého přemítání, jestli to bude stačit.
Zamyslete se nad tím, co děláte proto, že to opravdu chcete vy, a co už děláte jen ze setrvačnosti nebo proto, že se to očekává. Možná zjistíte, že některé věci, které vás nejvíc vyčerpávají, můžete opustit. Naopak možná zjistíte, že většinu věcí, u kterých si stěžujete, že je dělat musíte, ve skutečnosti děláte proto, že chcete.

Pokud cítíte, že by vám pomohlo projít si to s někým, můžeme se nad tím společně zamyslet – osobně ZDE, nebo klidně zdarma s naším AI koučem DigiMartin.

Když vás drtí organizace práce a okolí:

Začněte tím, že omezíte vyrušení. Vypněte si upozornění a neodpovídejte na maily a zprávy hned – vyhraďte si na to časové bloky. Dejte ostatním vědět, jak vás kontaktovat, pokud opravdu něco hoří. Minimalizujte přeskakování mezi úkoly.
Plánujte si každý den aspoň jeden blok na soustředěnou práci. Dejte si znamení „nerušit“ nebo si domluvte home office. Zkuste vnímat, jaký rozdíl udělá, když máte chvíli klid na hlubší soustředění.
Nepřetěžujte si kalendář aktivitami. Nechte si prostor na zpracování věcí a na to, co přijde nečekaně. Vytvořte si reálný prostor na pauzy – třeba i vědomé dýchání může být klíč k tomu, aby vás den nesemlel.
Zkuste si dát pauzu právě v momentě, kdy máte pocit, že teď opravdu nemůžete. Vstaňte, projděte se, podívejte z okna. V tu chvíli to bude znít nemožně, ale zkuste to – právě v tomhle momentu se učíte měnit vzorec, který vás přetěžuje.
Nebojte se něco pustit nebo se něčeho vzdát. Možná zjistíte, že to, co se vám zdálo důležité, je jen zátěž, kterou si nesete zbytečně. Nechat něco být nebo někomu nevyhovět znamená konečně udělat prostor na to, co je pro vás opravdu důležité.

Závěrem

Možná zjistíte, že přetížení není o množství práce, ale o tom, jak ji vnímáme. A možná také zjistíte, že když se přestanete honit za tím, co by „mělo být“, a začnete dělat to, co teď dává smysl, začnete toho zvládat stejně, nebo dokonce víc – a přitom s lehkostí.

Často jedeme podle hluboce zakořeněných přesvědčení, která jsme si ani sami nevybrali – a cesta změny se může zdát náročná, a možná skutečně bude.

Pokud by vás zajímaly další konkrétní nápady, jak z přetížení a stresu ven, připravujeme dva webináře 29.4. a 6.5. na které pak naváže celý online program. Více info a registrace na webináře najdete úplně dole na konci stránky Čistá hlava, nekompromisní výsledky.